Hra Damnation
Za co se platí zlatem je kvalitní, pokud možno originální scénář,který přinese napětí, zábavu. To platí ve všech žánrech umění. V počítačových hrách tomu není jinak, takže když se objevila hra Damnation, těšil jsem se na něco nového, neotřelého… něco co mě posadí k monitoru a nepustí. A jak to dopadlo? Damnation přináší neotřelý pohled na to co by kdyby…. na území USA se odehrává moderní válka, stále válčí Sever proti Jihu. Válka trvá 50 let, konec v nedohlednu.Pokrok je vidět hlavně v architektuře staveb a v technologických zařízeních a strojích. Všude jsou moderní výtahy,motorky s raketovým pohonem,děla se superdalekým dostřelem,vymakané zbraně.Kovbojové bojují proti průmyslníkovi Lordu Prescotovi, který je zosobněním zloducha, jakého byste hledali těžko široko daleko.Na válce neskutečně bohatne a je to nesporně nejbohatší muž Ameriky. Hlavní postavou hry je drsný kovboj Rourke. Je to klaďas se vším všudy a jak už to bývá ,tak i hezoun, který nemusí smlouvat o přízeň žen. Má o důvod víc Prescota nenávidět,v jeho spárech je Rourkeho milá. Hra má nádech jakéhosi mixu futuristického světa, kde technologie jdou velkým tempem vpřed,ale to ostatní zůstává na úrovni 19.století. Každopádně bych Damnation označil za skákačku z 50%, střílečku ze 45% a jízdu na motorce z 5%. Některé mise jsou dost podobné, vždy přijedete do nějaké vesnice či města,vyskáčete kam až to jde (výšky jsou to mnohdy závratné, při mých závratích si dovedete představit, jak mi bylo), postřílíte vše co se hýbá a pak odjedete na motorce s raketovým motorem (občas odjedete na trojkolce, která vypadá jako chopper). Jezdíte hodně rychle takže pro vás nebude problémem přejíždět po zdi, aniž byste spadli, protože obrovská rychlost vás doslova přilepí do sedadla. Bohužel jednotvárnost je alfou i omegou hry.Trochu se zastavíme u schopností hlavního hrdiny ohledně skákání. Je zvláštní, že povyskočit od země je pro něj velký problém,ale pokud k tomu využije stěnu ,tak se jakoby zázrakem stane akrobatem, kterému lze jen závidět. Dokáže totiž skákat z římsy na římsu jak špičkový akrobat, jeho stojky, kdy se z nižší římsy přitáhne na tu vyšší, to je vrchol akrobacie. Jako střílečka je hra poněkud nedopracovaná. Protivníci mají IQ hodně nízké, protože místo toho aby se kryli, tak vám jdou mnohdy vstříc, jako ten pověstný dobytek na porážku.Vaše postava je vidět z pohledu třetí osoby. Musíte zmáčknout pravé myšítko, tím se vám objeví zbraň s kurzorem v ruce vašeho hrdiny a levým myšítkem střílíte. Je to celkem přirozené, takže si na to rychle zvyknete.Krytí obstará jen podřep, ostatní je na vás. Máte také jednu mimořádnou schopnost-díky aktivaci vnitřního zraku vidíte skrze zdi nepřátele! Je to však použitelné jen k tomu, že vystřílíte nepřátele, nic víc.Ve hře totiž chybí mapa, takže se orientujete jen podle úvodní animace,která vám ve zkratce ukáže, kam se máte dostat. To ostatní už je na vaší invenci a zkušenosti. Zpočátku jsem s tím měl dost problémy, ale zvykl jsem si. V akci většinou nejste sám, bud vám pomáhá další kovboj a nebo sličná dívka, která se umí dobře ohánět zbraní. Zbraně nejsou špatné,ale špatné je,že můžete nést jen minimum toho , co se ve hře nabízí a to je škoda. Grafika se mi hodně líbila, vše je jakoby rozmazané, ale má to své kouzlo. Krajina je velmi rozlehlá a dohled je úžasný. Vše na vás dýchne příjemnou svěžestí, stavby jsou monumentální,animace přímo skvostné. Ač je hra hodně rozlehlá, tak nečekejte nějakou variabilitu,kdy si budete moci vybrat z několika cest.Postup je striktně lineární. Je to trochu škoda, protože se z toho dalo vytěžit daleko víc.Damnation se snaží z každého žánru vybrat to nejlepší. Místy se mu to daří,místy je to křeč. Hrál jsem Damnation na etapy,protože jsem se nepřinutil hrát dlouho. Nevím proč, jindy u hry zůstávám co nejdéle, tady jsem hledal důvody, proč hru přerušit. Herní čas není vůbec špatný,odhaduji ho na takových 20 hodin!! a to už je dost slušná porce. Ovládání je příjemné,můžete si nakonfigurovat klávesy jak to vyhovuje vám. Kamera je také bez nějakých chyb,což je hlavně při skákání velmi důležité. Ukládání probíhá formou checkpointů, které jsou docela citlivě umístěny. Pokud někde zemřete v nějaké pasáži dřív, než dojdete k checkpoitu, tak hra se k vám zachová milosrdně a pokračujete od místa, kde jste zemřeli. Ale pokusů máte jen omezený počet, pak vás to vrátí zpět na nejbližší checkpoint. Hudba a zvuky jsou také bez nějakých výraznějších nedostatků. Damnation je rozporuplnou hrou. Na jedné straně je to povedená grafika, zajímavý příběh, ale zase na druhé straně neuvěřitelně stereotypní levely a nízká inteligence nepřátel.
