Když se Karla Homolka (původem Češka) seznámila s mužem, který se jmenoval Paul Bernardo, tak věděla, že právě s ním chce chodit. Paul se divil, když chtěla Karla dost tvrdý sex, líbilo se mu to. Když je Karla s Paulem zasnoubena, tak Paul má silnou náklonnost k sestře Karly – Tammy, které je 16 let a je ještě panna. Paul chce s Tammy sex, moc o to Paulu prosí. Ta nakonec souhlasí, proto jí oba zvrhlíci podávají léky na spaní. Paul na Tammy vykoná soulož a vše si natáčí na kameru, je to nechutné, ale Karla je u toho! Paul dokonce chce, aby Karla dělala Tammy lesbický sex. Tammy je však předávkovaná a umírá. Když zvrhlíci zavolají záchranku a policii, tak si vymýšlejí divnou historku. Nyní je jasné, že Paul má rád brutální a sadistický sex!
S Paulem je to čím dál horší, ale Karla ho bezmezně miluje, takže pro něj udělá úplně všechno. Jak horší? Paul znásilňuje mladé holky a před Karlou nic netají. Ví, že ho nepráskne, protože jí má natočenou na videu v pokoji, kde zemřela Tammy. Když jednou Paul přivede domů jednu holku, tak jí zneužije a natáčí. Poté ji oba zabíjejí. Následuje svatba, Karla si bere Paula za muže. Karla po svatbě pomáhá lákat oběti, na kterých si následně její muž ukájí své zvrhlé choutky, které si samozřejmě natáčí. Paul je čím dál víc agresivnější, Karlu mlátí čím dál častěji. Také mrtvol je čím dál víc a policie je zvrhlým manželům na stopě…
Bestie Karla je film, který byl natočen podle skutečné události, která se odehrála počátkem 90. let v Kanadě. Jde o výpověď Karly Homolka, takže těžko říct, jak to vlastně přesně bylo. Jde kriminální příběh, ze kterého je divák spíše zhnusen, než šokován.
Veterinářka Karla Homolková byla v roce 1993 odsouzena na 12 let, její manžel dostal doživotí bez možnosti propuštění. Karla svědčila proti svému manželovi (policie měla málo důkazů), proto dostala tak mírný trest. Karla, vzhledem ke své vysokové inteligenci, ve vězení vystudovala psychologii. Z vězení byla propuštěna 4.července 2005.
Psychiatrický posudek na Karlu Homolku: Je vysoce povrchní, výřečná, manipulativní až narcistní osobnost.
Ve filmu hrají: Laura Prepon, Misha Collins, Tess Harper, Patrick Bauchau, Sarah Foret, Anthony John Denison, Nikki McCauley, Diana Gitelman, Ross Patterson, Brandon Routh, Cherilyn Hayres, William Duffy, Tanya Lemelle, Alex Boyd, Shawn Hoffman a další.
Bestie Bestie Karla
(filmová studie perverze)
Americký film Bestie Karla (Karla, 2005) se v českých kinech začal promítat necelý rok po propuštění „hlavní hrdinky“ českého původu Karly Homolky (narozené 4. května 1970 v Port Credit, Ontario, Kanada) z vězení. Dvanáctiletý trest si odpykávala v kanadských věznicích v Kingston, Saskatchewan, Jolliete. Poslední měsíc a půl strávila v jednom mužském vězení, kde ji nevyhrožovaly zabitím spoluvězenkyně, ani nedostávala výhružné telefonáty zvenku.
Dne 4. července 2005, dvě hodiny po propuštění, Homolce položil Joyce Napier, reportér Radio – Kanada, otázku: „Dnes vycházíte z vězení a říkáte, že nečtete noviny. Ale v novinách se objevila analýza Vaší dohody s Korunním soudem. Jsem si jistý, že i když jste nečetla noviny, že jste slyšela o této dohodě s Korunním soudem, kterou právník Vašeho bývalého manžela nazval „Obchod s Ďáblem“… Dostala jste sníženou sazbu v případě vražd Kristen French a Leslie Mahaffy. Trest snížený na dvanáct let. A nakonec Vaše role byla stejně velká jako role Paula Bernarda. Hovořili jsme o Vás jako o ženě, která trpěla syndromem týrané manželky a že jste byla pod jeho vlivem. Když o tom uvažujete dnes, vidíte samu sebe stále jako oběť?“ Homolka odpověděla: „Zaprvé, každý, kdo říká, že jsem měla stejnou roli jako on, nezná tento případ. To je první věc. A zadruhé, ano, byla jsem pod jeho vlivem.“
Co se vlastně stalo? V devadesátých letech minulého století kanadskou veřejnost vyděsila série znásilnění, únosů a sexuálně motivovaných vražd dospívajících dívek. Film režiséra Joela Bendera zachycuje životní příběh dvojice sériových sexuálních vrahů – Paula Bernarda (Misha Collins) a Karly Homolky (Laura Prepon). Příběh, který Karla Homolka vypráví soudnímu psychologovi (v originále soudnímu psychiatrovi), doktoru Arndtovi (Patrick Bauchau), jenž má po osmi letech vězení doporučit nebo nedoporučit soudu její žádost o podmínečné propuštění na svobodu. Doktor Arndt posuzovanou osobu vyzývá, aby byla otevřená a sám jí slibuje, že se bude snažit o nepředpojaté hodnocení. Divák se může nechat vtáhnout do role psychologa a pracovat na jejím soudně znaleckém posudku.
Dne 17. října 1987 se Karla Homolka ve svých 17 letech seznámila s Paulem Bernardem, kterému tehdy bylo 23 let, v hotelové restauraci. Později se zjistilo, že v době jejich seznámení Bernardo již znásilnil několik dívek ve Scarborough a na předměstí Toronta. Na jaře roku 1990 začal Homolku nazývat svojí sexuální otrokyní a těžce ji zneužívat. V listopadu téhož roku byl vyslýchán dvěma policejními detektivy na základě upozornění, že odpovídá portrétu pachatele znásilnění ze Scarborough. Bernardo dobrovolně odevzdal vzorky vlasů, slin a krve za účelem provedení soudně znalecké expertizy. Policii trvalo 26 měsíců, než provedla rozhor vzorků.
Na Štědrý den Bernard spolu s Homolkou uspali její patnáctiletou sestru Tammy, které do alkoholu namíchali hypnotikum Halcion a na obličej jí dali látku napuštěnou inhalačním anestetikem Halothane, jež Homolka odcizila na veterinární klinice, kde pracovala. Potom Tammy, která upadla do bezvědomí, společně znásilnili. Incident se odehrál v přízemí rodinného domu Homolkových, rodiče v té době spali v horním poschodí. Oficiální příčinou smrti bylo vdechnutí zvratků a udušení.
Bernardo a Homolka si pronajali dům na předměstí Port Dalhousie. Dne 15. června 1991 Bernardo potkal v noci čtrnáctiletou Leslie Mahaffy. Přinutil ji, aby si k němu sedla do auta a odvezl ji k sobě domů. Bernardo a Homolka ji několik dní sexuálně zneužívali a scény nahrávali videokamerou. V jedné scéně se Homolka před kamerou maluje a pak dívku znásilní. Nakonec dívku zabijí. Bernardo rozřezal cirkulárkou její tělo a jednotlivé části zalil do betonu. Pozůstatky Mahaffy nalezl v Gibsonově jezeře náhodný rybář 29. června 1991 – v den kdy se Homolka vdávala za Bernarda.
Dne 16. dubna 1992 jeli manželé spolu autem. Bernard si vyhlédl patnáctiletou dívku Kristen French, která kráčela po chodníku. Homolka vystoupila z auta s mapou a předstírala, že zabloudili. Bernardo s nožem v ruce přinutil dívku, aby nasedla do vozu. Ve svém domě ji několik dní sexuálně zneužívali a mučili. Dívku zabili před odjezdem k rodičům Homolky na velikonoční svátky. Dne 30. dubna bylo její tělo nalezeno v Burlingtonu.
Homolka opustila svého manžela v roce 1993 poté, co ji Bernardo, jenž stupňoval agresivní útoky vůči ní, zbil tak, že musela být hospitalizována. Bernarda zavřeli 6. ledna 1993. Dne 1. února, po 26 měsících od získání vzorků, policie zjistila, že Bernardova DNA je shodná s DNA pachatele znásilnění ze Scarborough.
Filmové kritiky zdůrazňují výborný herecký výkon Laury Preponové, její psychologickou hloubku, mnohovrstevnatost výrazu a věrohodnost, výkon Mishi Collinse a Patricka Bauchau však v tomto smyslu neoprávněně upozaďují. Připomeňme si scénu, ve které Bernardo přinutí Kristen French, aby sledovala televizní vysílání, ve kterém ji její rodiče ujišťují, že udělají všechno pro to, aby ji našli. Dívka pláče a v obličeji Paula Bernarda (Mishi Collince) se zračí zřejmé uspokojení. Je tak šťastný, že se jí chlubí s hudbou, kterou sám natočil a do rytmu dělá taneční gesta. Soudní psycholog (Patrick Bauchau) se snaží přistupovat ke Karle Homolce vstřícně a otevřeně. Dokonce jí na první setkání přinesl čokoládu, protože ví, že ji má ráda. Na druhou stranu se nebojí vězenkyni konfrontovat s faktem, že zabila svoji patnáctiletou sestru Tammy. Jeho usměvavá tvář a úsporná gesta dávají divákovi možnost, aby do něho promítal svoje pocity a svoje momentální řešení otázky, jestli je Karla spolupracující oběť, nebo spolupachatelka.
Divák, který není soudním psychologem nebo psychiatrem se může domnívat, že odborník díky svému vysokoškolskému vzdělání, profesionálnímu postoji a vědeckým metodám není vystaven vnitřním pochybnostem, předpojatostem a sympatiím. Ale opak je pravdou. V případě známého sériového sexuálního vraha, nekrofila a kanibala Jeffrey Lionel Dahmera, který páchal zločiny v Milwaukee ve Spojených státech amerických v přibližně stejné době jako Paul Bernard a Karla Homolka, psychiatr Dr. George Palermo z Milwaukee County Mental Health Center, svoje hodnocení uzavřel, že posuzovaný trpí velice závažnou antisociální poruchou osobnosti. Dahmera charakterizoval jako sexuálního sadistu a lháře, který si může přikrášlit určité detaily vražd, jako je zohavení a kanibalismus, ale spíše popisuje svoje fantazie než to, co se skutečně stalo. Uvedl doslova: „Není to tak špatný člověk, i když udělal, to, co udělal.“ (Ewing, C. P.; McCann, J. T.: Minds on Trial: Great Cases in Law and Psychology, New York, Oxford University Press 2006)
V závěru filmu se divák dozví, zda psycholog podlehl manipulativním tendencím Karly Homolky nebo je diagnostikoval a zda doporučil nebo nedoporučil soudu její podmíněné propuštění na svobodu a také si může přečíst před závěrečnými titulky část znaleckého posudku. Po odchodu z kina si může klást otázku? Jak se ze sedmnáctileté studentky, která v době seznámení s Paulem Bernardem dokončovala střední školu, stala „bestie“? Podrobnosti případu neznáme, protože Korunní soud nařídil zákaz jejich publikace, aby chránil rodiny obětí. Možná má pravdu francouzská psychoanalytička Janine Chasseguet – Smirgel, která se domnívá, že všichni v sobě máme „perverzní jádro“, které se může za určitých okolností aktivovat. Koneckonců není sledování podobných filmů také projevem perverze?
Miroslav Petržela