Podnikání v České republice je stále náročnější. Vysoké daně a odvody, složitá legislativa, neustálé změny zákonů, neplatiči a rostoucí administrativní zátěž komplikují život podnikatelům i firmám. Proč stát místo podpory podnikání vytváří další překážky? Jakou roli v tom hraje Evropská unie a proč si mnoho lidí myslí, že každý podnikatel vydělává obrovské peníze? Osobní zamyšlení nad problémy českého podnikatelského prostředí.
Podnikání v Česku: vysoké odvody, složitá legislativa a překážky ze strany státu
Podnikání v dnešní době není jednoduché. Mnoho firem se potýká s ekonomickými problémy, bojuje o přežití, hospodaří se ztrátou nebo je nuceno financovat svůj provoz prostřednictvím úvěrů. Příčinou přitom není pouze ekonomická krize. Významnou roli podle mého názoru hraje také stát, jeho legislativa, vysoká daňová a odvodová zátěž a neustálé změny pravidel, které podnikatelům komplikují život. Mezi největší problémy patří například:
- Odvod DPH z neuhrazených faktur. Podnikatelé a firmy mají zákonnou povinnost odvést DPH, přestože jim odběratel fakturu dosud nezaplatil. To může být pro některé společnosti velmi zatěžující, v krajním případě až likvidační. Firma musí odvést daň z peněz, které ve skutečnosti ještě neobdržela. Aby překlenula nedostatek finančních prostředků, může si vzít úvěr. Takové řešení však nelze používat donekonečna a úroky z úvěru představují další náklady, které nikdo podnikateli nenahradí.
- Neplacení faktur a špatná platební morálka. Dlouhodobým problémem českého podnikatelského prostředí je opožděné hrazení faktur. Některé firmy a podnikatelé platí své závazky jeden až tři měsíce po splatnosti, jako by na tom nebylo nic špatného. Jiní nezaplatí vůbec. Věřitel se pak musí domáhat svých peněz právní cestou, což může být zdlouhavé a nákladné. Samotné neplacení dluhu zpravidla není trestným činem ani přestupkem. Pokud však existuje podezření, že dlužník jednal podvodně, lze podat trestní oznámení. Podle mých zkušeností však bývají podobné případy často odkládány. Pro policii jsou spory o pohledávky mezi podnikateli běžnou záležitostí. Jenže co podnikatel, kterému nezaplacené peníze skutečně chybějí a kvůli nimž se může dostat do vážných finančních problémů? To jako by nikoho příliš nezajímalo.
- Vysoké odvody za zaměstnance. Zaměstnavatel musí za své zaměstnance odvádět značné částky na sociální a zdravotní pojištění. Tyto náklady výrazně zvyšují cenu práce. Především sociální pojištění představuje vysokou zátěž. Mnoho zaměstnanců si přitom neuvědomuje, kolik zaměstnavatel skutečně odvádí nad rámec jejich hrubé mzdy. Někteří dokonce žijí v domnění, že za ně zaměstnavatel žádné další odvody neplatí. Taková představa je přinejmenším mylná.
- Neustálé změny podnikatelské legislativy. Velkou přítěží jsou také časté změny zákonů a předpisů. Podnikatelé se musí průběžně přizpůsobovat novým pravidlům, sledovat změny a řešit další administrativu. Příkladem může být úprava náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti, kdy zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy za prvních 14 kalendářních dnů za zákonem stanovených podmínek. Podobných povinností a legislativních změn je celá řada.
- Administrativní zátěž a požadavky na odbornou způsobilost. Podnikatelé se musí vyrovnávat také se změnami živnostenského zákona a dalších předpisů. V některých oborech je nutné dokládat odbornou způsobilost, absolvovat školení nebo skládat zkoušky před příslušnými komisemi. Některé požadavky mohou mít své opodstatnění, jiné však podle mého názoru představují zbytečnou administrativní překážku, která podnikání prodražuje a komplikuje.
- Vliv Evropské unie na podnikání. Za významnou překážku považuji také regulace a administrativní požadavky Evropské unie. Evropská unie podle mého názoru vytváří rozsáhlý regulační aparát, jehož příkazy, zákazy a stále nové povinnosti dopadají na podnikatele v členských státech. Místo zjednodušování podnikání tak často přibývají další pravidla, která musí firmy dodržovat. Tento přístup mi připomíná centralizované socialistické řízení, v němž se o mnoha věcech rozhoduje shora a podnikatelé mají stále méně prostoru rozhodovat samostatně.
Bohužel v naší společnosti existuje mnoho zaměstnanců, kteří žijí v představě, že každý podnikatel vydělává obrovské peníze. Často si neuvědomují, jaká rizika, náklady a odpovědnost podnikání přináší. Někteří lidé sami nikdy podnikat nezkusili, ale přesto mají jasno v tom, kolik si podnikatelé údajně vydělávají. Očekávají, že se o ně postará stát nebo zaměstnavatel, aniž by si uvědomovali vlastní odpovědnost za svou finanční situaci. Takové uvažování mi připomíná bolševické myšlení, které považuji za politováníhodné.
Samozřejmě existují podnikatelé, kteří vydělávají velké peníze. Nelze však přehlížet ani případy, kdy někdo využívá zdánlivě běžné podnikání pouze jako zástěrku pro nelegální činnost. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že poctivé podnikání samo o sobě automaticky neznamená vysoké příjmy.
Podnikatel, který řádně odvádí daně a plní všechny zákonné povinnosti, totiž často zjistí, že mu z dosaženého zisku po zaplacení všech nákladů a daní mnoho nezbývá. Lidé navíc někdy nesprávně posuzují podnikatelské příjmy podle toho, co vidí navenek. Podnikatel si například pořídí automobil nebo počítač, které využívá k podnikání a uplatňuje je jako daňově uznatelné náklady, pokud splňují zákonné podmínky. Někteří lidé si pak představují, že jde o čistý zisk nebo osobní bohatství. Jenže tak jednoduché to není. Pořízený majetek není automaticky volnými penězi v kapse podnikatele.
Každý, kdo má zájem podnikat, si to může vyzkoušet. Teprve vlastní zkušenost ukáže, kolik práce, odpovědnosti, rizika a starostí podnikání skutečně obnáší. Kdo podnikat nezkusil, neměl by automaticky předpokládat, že podnikatelé vydělávají snadné peníze. A především by jim neměl závidět něco, o čem často vůbec nic neví.
V dnešní době přitom mohou velmi dobře vydělávat také vysoce postavení zaměstnanci velkých společností nebo státních podniků. Jejich mzdy mohou dosahovat statisícových částek. Rozhodně jim to však nezávidím. Za bohatstvím některých lidí stojí také majetkové poměry a kontakty získané v době předchozího totalitního režimu. Mnoho lidí v produktivním věku naproti tomu žije poměrně skromně, případně se potýká s dluhy a splácením úvěrů.
Podnikání v České republice je podle mého názoru stále problematičtější. Mnoho podnikatelů a firem svou činnost ukončuje, protože už nedokážou nebo nechtějí nést rostoucí náklady, administrativu a nejistotu. Podnikatel potřebuje především stabilní a srozumitelné prostředí, předvídatelné zákony, rozumné daně a vymahatelnost práva. Místo toho se musí neustále přizpůsobovat novým předpisům a řešit povinnosti, které mu ubírají čas i peníze.
Za příznivější období pro podnikání považuji devadesátá léta minulého století, kdy podle mého názoru existovalo více prostoru pro samostatné podnikání a méně evropské regulace. Členství České republiky v Evropské unii vnímám kriticky, zejména kvůli množství příkazů, zákazů a administrativních povinností, které na podnikatele dopadají.
Podnikatelé nepotřebují, aby jim stát neustále přikazoval, co mají dělat. Potřebují především svobodu podnikat, stabilní zákony, rozumné podmínky a možnost domoci se svých peněz, když jim odběratel nezaplatí.
V řadě bodu s Vámi souhlasím, není to lehké a řada Vámi popisujících praktik je skutečně nesmyslná. Nicméně „hřiště“ máme všichni stejné, tudíž máme všichni stejné podmínky. A tak, jako v čemkoliv co lidé v životě dělají, jsou uspěšní i neúspěšní i na hřišti podnikateském. My (moje podnikání) žádné projevy krize nemáme. Práci odmítáme dnes, stejně jako před lety. Spolupracujeme jen se skutečnými profesionály, pro které je neplacení faktur projevem osobní i profesionální ostudy a hamby. Každý podnikatel má volbu, jak che podnikat. Nicméně, než tak učiní, měl by vzít do ruky „metr knih“ o základních principech úspěchu v podnikání. Takový slabikář i násobilku každého podnikatele. Bohužel, statistika hovoří, že 83% podnikatelů do tří let po založení „živnosti“ krachuje. No, důvody jsou ale pořád ty samé. Nemají nejmenší potuchy o čem profesionální byznys je a co je horší, odmítají se to naučit. Chtějí si to dělat po svém za každou cenu a když to krachne, svalují vina na kde co. Je to stejné, jako byste se chtěli stát mistrem v krasobruslení, ale odmítli se naučit bruslit. To ale bohužel nejde.
—
Bečet nad systémem, státem, legislativou, krizí, dobou, to je naprosto k ničemu. Jsou to prkotiny, drobné překážky, výzvy pro každého profesionála. Všechno je naučitelné, všechno je překonatelné. Chce to jen jediné, přestat se vymlouvat a hledat chyby jinde (viz článek o svalování viny na boha) a rozhodnout se, co vlastně chceme my. A jít za tím za jakýchkoliv podmínek a překážek. Protože všechny jsou překonatelné. Jenže bez kompletní změny myšlení a postojů to moc dobře nepůjde.