Co je to MLM, síťový marketing?

Co je to MLM – MultiLevelMarketing, síťový marketing, network marketing?

Podívejme se na video, které odpovídá na tuto otázku. V tomto videu jsou mj. tyto výroky:

„JEDINÝ důvod, proč někteří lidé ještě nepracují v síťovém marketingu, je to, že nevědí, co to je!“

„Kdo tuto příležitost dnes spatří, bude od zítřka žít nový život!“

„Glenn W. Turner, Američan se základním vzděláním a rozštěpem patra využil princip síťové marketingu a během 5 let zvýšil své příjmy z 5 000 na 300 000 000 dolarů. A to samé čeká i na nás!“

„Aby člověk udělal kariéru v obyčejné firmě, musí několik let dřít, než se z něj stane profesionál. V síťovém průmyslu, však můžete udělat úspěšnou kariéru, už během prvního roku, a od nuly se propracovat opravdu k vysokým příjmům. Řekněte, co by to pro vás znamenalo? Když pracujete v síťovém průmyslu – sami si určujete objem, čas a místo své činnosti. Sami se rozhodujete, kdy vstáváte, s kým se setkáváte, jak dlouho pracujete, kdy a na jak dlouho odjíždíte na dovolenou. Sami si plánujete svůj rozvrh práce a své příjmy. Kdo teď nakládá s vaším časem?“

Tyto výroky a video považuji za negativní manipulaci s lidmi!

Nahlásit nefunkční video

7 komentářů u “Co je to MLM, síťový marketing?

  1. MLM používají mj. i „amway podnikatelé“, tzv. amwejáci. Emwej byznys je založen především na verbování lidí… Hovoří – radí významný emweják:

    „Napište si na seznam všech lidí, které znáte. Je to strašně důležitý!“

    „Když si budete psát seznam rodiny a příbuzenstva – zkuste si vzpomenout, když je svatba nebo nějaká taková rodinná akce, kolik se vám tam sejde.“

    „Když každej den si domluvíte schůzku s dvěma lidma a vysvětlíte jim 15 minutový plán, tak budete dostávat plnej plat, plus odměny a prémie, a každej den pracovní doba tím končí.“

    „Když si koupíme startovní soupravu, tak otevírame svůj obchod. V případě, že si otevřete obchod a nebudete tam mít žádné zboží, nebudete mít nic na skladě… Kolik můžete vydělat peněz? Nula! Ten seznam lidí, to je váš inventář, to je inventář vašeho obchodu! A v případě, že vy začnete dělat emvej byznys a nebudete mít seznam lidí, tak je to, jako když si otevřete obchod a nemáte v regále ani Ň.“

    „Jaký je další zdroj lidí, které známe? Spolužáci. A máme spolužáky ze Základní školy, ze Střední školy nebo odborného učiliště, z vysoký školy. Ale máme taky třeba spolužáky z různých kurzů – kurz počítače, kurz angličtiny. Nebo spolužáky, které známe z Lidové školy umění. To jsou taky spolužáci. Co třeba lidi, který známe přes školu? To nemuseji být jen spolužáci, ale každej známe svého učitele, nebo několik učitelů. Svýho učitele agličtiny, práce na počítači, atd. atd. Kolik je to lidí? Ze základky takových 20, 30. Ze střední školy nebo učiliště, takových 20, 30. Z Vysoký školy? Možná celý ročník! A když se na to podíváme ještě z druhé strany, tak váš partner nebo partnerka, taky maj školy… A když si napíšete společnej seznam, spolužáků…“

    „Pak začnou chodit děti do školky. A maj spolužáky, a ty maj rodiče. A s těma rodičema, vy se můžete znát a setkávat. A můžete si je napsat na seznam. Pak začnou chodit do školy. Tam jsou rodičovský sdružení, že jo. Možná, že neznáte všechny rodiče spolužáků svých dětí, ale víte, že tady sedí pani Dvořáčková, a tady paní Nováčková, atd. atd. Můžete si je napsat na seznam a na příštím rodičovským sdružení se s nima seznámit. Vaše děti možná choději hrát hokej, nebo do hudebky a maj tam i trenéra, spoluhráče a ty maj rodiče. Anebo choději do hudebky, a tam maj učitele a spolužáky, a ty maj rodiče. Obrovský seznam lidí, který známe přes děti. Další seznam lidí je přes zvířata. Kdo máte domácí zvířata… Chodíte s nima k veterináři, možná tam někoho znáte z čekárny, váš veterinář je váš známej. Můžete si ho napsat na seznam. Někdo má psa a chodí s ním na cvičák.“

    „Známe lidi z chaty, známe lidi z kostela, když chodí do kostela. Známe lidi ze sousedství, sousedi a jejich příbuzný. Obrovskej zdroj lidí na seznam! Dámy znaji lidi z porodnice. Pánové znaji lidi z armády, vojska. Co třeba z nemocnice? Někdo kdo ležel v nemocnici, na pokoji se 3, 4 lidma, seznámil se s nemocničním personálem, atd. atd. Známe lidi z obchodů, úřadů, tanečních, ze svých tanečních, nebo tanečních svých dětí. Známe lidi z různých zábav, diskoték, plesů, atd. Známe lidi z hospody. Potom si můžete třeba napsat stranou seznam lidí, o kterých víte, že podnikaji – seznam podnikatelů. Nebo kdo z vás jste podnikatel. Nebo pracujete v obchodě, tak máte seznam zákazníků. Nebo seznam dodavatelů. Obrovskej zdroj jmen lidí na seznam. Známe lidi z různýho cestování, z dopravních prostředků – taxiku, vlaku, autobusu… Kdo jezdí pravidelně vlakem, někam do práce, nebo autobusem nějakou linkou. Vždyť tam furt jezději ty stejný lidi! A není problém, si je napsat na seznam! Já vím, že třeba nevíte jak se jmenujou, ale můžete si napsat nějaký poznávací znamení – chlap v černým kabátě, který jel půlšestkou, třeba.. A až se s ním příště sejdete, můžete se s ním seznámit. Známe lidi z místní politiky – svého starostu, svého poslance, členy zastupitelstva, atd. Známe lidi, který bydleji né v našem městě. To je další poznávací znamení některých lidí, který znáte – lidi mimo město. Známe lidi bohatý, o kom víte, že je bohatej…“

    „Každej z vás, by si měl udělat svůj seznam. A váš seznam by měl mít něco okolo 100 lidí – nejméně o 100 lidech. Pravda je ta: Pokud děláte byznys první měsíc, tak máte mít seznam asi tak 100 lidí. Pokud děláte byznys 3 měsíce, tak by váš seznam měl mít okolo 150 lidí. Pokud děláte byznys 6 měsíců, tak asi 200 lidí. A vy si říkáte: Snad ani tolik lidí neznám? Jak se ten seznam vůbec dělá? Nejdříve je potřeba mít tužku a papír. Napište si svůj seznam do hlavy, nejlepší je napsat si ho na papír a vyčleňte si čas, protože psaní seznamu vám zabere určitý čas. Za přímého distributora máme odměnu asi tak 16 tisíc měsíčně. Minimálně! Když budete psát seznam, tak si uvědomte, že na tom seznamu napíšete 100 lidí, že tam budou 1, 2, 3 možná 5 přímejch distributorů. V případě, že si ho napíšete na seznam a budete ho kontaktovat, tak si můžete i spočítat, jakou hodnotu ten seznam má. Jestli někdo z vás má seznam, na kterým je 5 přímejch distributorů, tak já ho od vás koupim za 300 tisíc. Ten má obrovskou hodnotu, ten seznam!“

    „Na seznam si napiště lidi… máme 3 kritéria: 1/ museji dejchat. 2/ museji mít zprávnou tělesnou teplotu, něco mezi 36-37 stupni. 3/ musíte vy ochotni s nima spolupracovat“

    „Pište si na seznam svoje spolužáky ze základní školy, ze střední školy, svoje spolupracovníky z prvního zaměstnání, z druhýho zaměstnání, i z patnáctýho zaměstnání. Pište si tam svoji první holku, svoji devatenáctou holku, pište si tam sousedy, napište si tam třeba i někdo tchýni, rodinu… Pro seznam máme takovouhle pomůcku – tady to jste vy a tady je vaše rodina… takže napíšete okruh vaší rodiny… potom je tady okruh vašich známejch, známejch je víc než rodiny. Zpravidla to tak bývá, že víc lidí znáte, a všichni co znáte, nejsou ve vaší rodině. A potom je tady ještě další okruh lidí, a těm mi říkáme, že to jsou neznámé lidi – těch je nejvíc. I vy máte asi víc neznámejch lidí, než známejch. Na seznam píšete rodinu a známý. A jsou tam ještě některý lidi, který vy znáte, ale oni vás neznaj, anebo ještě neznáte jejich jméno, např. pošťačka. Já se vždycky ptám: Máš na seznamu pošťačku? No já nevim, jak se jmenuje…“

    Děsný verbování lidí 😕

  2. Tento byznys je dále založen na manipulaci s lidma – vymývání mozků…

    „Schválně se snažím, a to si myslím, to je klíč, k tomu uspěšnému dovedení toho procesu do konce, ty otázky klást sugestivně. Tzn. snažím se, ty otázky klást, tak aby ho naváděly k pozitivní odpovědi, aby to nebyly takový ty otázky, na který existuje mnoho různých odpovědí. A vedu ho k tomu, aby odpověděl, tak já chci slyšet.“

    „Když hodinu a půl na tom marketingovým plánu stravím, tak potom bojuju za každýho toho člověka, snažím se ho získat, protože i kdyby to mělo bejt prázdný kolečko, který si jednou za čas něco nakoupí, tak ho budu mít raději ve skupině já, než někdo jiný. Protože nikdy nevím, jestli třeba za rok nebo za dva se situace nezmění a on nedostane chuť se do toho pustit, anebo jestli mi třeba náhodou nepřivede k někomu, koho bych mohl zainvestovat. Když už jsem s někým strávil ten čas… Pokud mi rovnou neřekne – hele jdi do prdele, tohle to nechci… ani čtrnáctimetrovou tyčí bych se toho nedotkl… Prostě nemám zájem, a jestli mi vlezeš na pozemek, tak tě zastřelím brokovnicí do hlavy. Tak furt ještě bojuju. Když mi řekne tohle, tak mu řeknu – tak jdi do prdele. Já nemám zájem se s tebou dál bavit… Jinak bojuju, bojuju, bojuju…“

    „Já osobně používám po plánu nějakej způsob kladení otázek, ptám se toho člověka, jakej z toho měl pocit, nebo jestli je něco, co se mu na tom byznysu líbilo, jestli mu to dávalo smysl. Jestli pochopil, že ten byznys funguje, atd. Některou z těchto otázek. Pokud ten člověk po plánu řekne, že mu to dává smysl, nebo alespoň řekne, že to vypadá docela zajímavě, tak potom se snažím hned po plánu vést k tomu, abych mu pokud možno prodal soupravu. Takže když se ho ptám: Jakej z toho máte pocit? A on říká: Jo, vypadá to docela zajímavě. Tak říkám: Takže jste pochopil, že to může fungovat, pochopil jste, že to prachy nějaký vydělává, atd. Říkám: Schválně se snažím, a to si myslím, to je klíč, k tomu uspěšnému dovedení toho procesu do konce, ty otázky klást sugestivně. Tzn. snažím se, ty otázky klást, tak aby ho naváděly k pozitivní odpovědi, aby to nebyly takový ty otázky, na který existuje mnoho různých odpovědí. A vedu ho k tomu, aby odpověděl, tak já chci slyšet.“

    „Uvařte všem lidem silný kafe. To se vyplatí, protože lidi si dají kafe, voni řeknou, že to je silný, ale když už jste jim ho dali, tak ho vypijou, a podívají se na plán, půjdou domů, lehnou si do postele,(…) teďka si lehne, ona na něj kouká, v jednu hodinu v noci on pořád…, ona: „Co se ti děje, proč pořád koukáš takhle na strop?“, a on říká: „Já vidím kruhy!“, on neví, že to je silný kafe! A manželka se na něj podívá ve čtyři, a on už tam ani není, v tý posteli! Sedí na záchodě, už má odmotanou půlku ruličky a píše seznam, jo?“

    „Často mi někteří lidé kladou otázku: Takže myslíte, že se to doopravdy vyplatí zkusit? Já jim vždycky říkám, pokud bych měl říct svůj názor: NA TO MŮŽETE VZÍT JED, ŽE SE TO VYPLATÍ! My jsme to zkusili a dneska pro nás amway znamená, že už nikdy nebudeme mít starosti se zaplacením nájmu, jako třeba dřív. Už nikdy nebudeme muset chodit do obchodu s lístečkem: vlevo bude napsáno – co koupit, a vpravo cena, a dole součet, plus mínus sto korun. Ale dneska můžeme nakoupit to, co chceme, na to co máme chuť, nebo to co nám padne do oka. Už nikdy nebudeme muset přijíždět k benzínové pumpě s tím, že můžeme koupit benzín za tolik a za tolik – vždycky můžete koupit „plnou“. Už nikdy nebudeme muset ráno vstávat v určitou hodinu, chodit do práce, poslouchat šéfa a nechat si všechno líbit. Můžeme celý zbytek života spát, do kolika se nám zachce, třeba do jedné! Protože máme svůj vlastní obchod, který nemá otvírací hodiny. A jenom na nás záleží, kdy se nám chce pracovat. Tomu já říkám svododa!“

  3. Amway byznys je také založen na blbnutí lidí, viz. úryvek z amway semináře:

    „Na poslední den v práci pro vás přijede velká, dlouhá limuzína, a teďka vrátný volá šéfovi „Pane řediteli, je tady nějaká státní návštěva, která přijela velikánským autem. Vy nekoho čekáte? Ne, nikoho!“ V čele kancelářské budovy je z toho haló, co tam dělá to velké bíle auto, které stojí už hodinu před vchodem? Pro koho to přijelo, nebo kdo s tím přijel? Jestli náhodou nepřijel nějaký ministr, nebo něco takového. A vy si děláte v klidu svoji práci a hodiny odtikávají a blíží se konec pracovní doby. A všichni ti, co se vám celou dobu smáli, tak maji oči na vrch hlavy a už stojí na autobusových zastávkách a koukají, kdo bude do toho auta nasedat, co je to za honoraci. A vy v tom sáčku, v kravatě vycházíte… Vycházíte z těch dveří, do kterých jste museli chodit každé ráno a odcházet každé odpoledne. Takhle se ohlédnete a říkáte si „Tak tady už nikdy, po celý zbytek svého života, nebudu muset strávit ani minutu!“ A říkáte si „Stálo to za to!“ Příchazíte k té bíle limuzíně a borci tam stojeji na těch autobusových zastávkách, a teď se strkaji, stouchaji do sebe loktama a říkaji „Hele podívejte se na něj, to je ten emveják“. To jsou oni, co se choději koukat na ty auta, oni si blázni snad mysleji, že jednou něčim takovým budou jezdit, nebo co. Hele, běžte někdo za nim. On k tomu jde, on si snad do toho chce sednout! Vždyť to jestě poškrábe, aby nám neudělal ostudu! Teďka vy tam prostě přijdete k tomu auťáku a zaťukáte na okénko, řidič si tam čte noviny, protože měl přijet o 3 nebo 4 hodiny dříve, a když se mu představíte, tak on si okamžite nasadí placatou čepici, vyleze a otevře vám dveře, klaní se. Vy si sednete do toho velikánského, obrovského auta, kde je prostor jak na letišti, nalejete si z baru colu a říkáte „Pane řidiči, tak jedem!“. Ale tak patnáct kilometrů za hodinu, já si to chci užít!“. A teďka kolem těch autobusových zastávek, který jsou obležený kolegama z práce, kteří se vám smáli a ukazovali si na vás prstem, tak vy kolem nich pojedete tou limuzínou, těch patnáct kilometrů za hodinu a budete jim připíjet – čau kluci, už se neuvidíme… Když se vám budou smát moc, tak jim můžete třeba udělat tu kulišárnu – bylo to ve středu, a druhý den ve čtvrtek, až ti vaši kolegové ve čtvrtek ráno budou muset v půl šestý jít do práce, tak před tou budovou je bude vítat bilboard – na něm bude vaše rozesmátá tvář a nad tim bude napsáno „Já už jsem svobodný! A co vy?“. Taková velká mechanická ruka jim bude mávat. To nebude špatný! Takže teďka si napište velký seznam lidí a uvidíme se na semináři.“

  4. Souhlasím s Kubino – s Harbalife a Amway jsem přišel v 90. letech o dost peněz, drahocenného času a také o hodně dobrých přátel a kamarádů 🙁 Už nikdy víc ❗

Napsat komentář: admin Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *