Josif Vissarionovič Stalin – krutý a bezcitný diktátor (ztělesněný ďábel)

Josif Vissarionovič Stalin se narodil 18. prosince 1878 a zemřel 5. března 1953. Na svět přišel v městě Gori v Gruzii. Jeho skutečné jméno bylo Josif Vissarionovič Džugašvili. Stalin v překladu znamená Muž z oceli. Tuto přezdívku mu okolo roku 1912 vymyslel Vladimir Iljič Lenin. Stalin se narodil v chudé rodině, otec Stalina (Vissarion) se živil jako švec, matka (Jekatěrina) jako švadlena. Otec se ale více než svému řemeslu věnoval konzumaci alkoholu, takže jeho přísná matka se musela velmi otáčet, aby uživila domácnost. Stejně jako Hitler vyrůstal v domácnosti plné násilí. Věřící matka dala syna studovat do církevní školy v Gori. Matka byla až fanaticky věřící, proto měl malý Stalin drsně nábožné dětství. V dospělosti byl vztah Stalina k matce špatný, často jí velmi hrubě nadával, dokonce i před kolegy. Když jeho matka v roce 1937 zemřela, nejel ani na její pohřeb, jen poslal věnec. Ve 14 letech dostal Stalin stipendium v jezuitském semináři v Tbilisi, měl se stát knězem. Zde se setkal s dílem Karla Marxe a v roce 1899 ze semináře odešel. Poté už byl jeho život zasvěcený komunismu a revoluci. Stalin byl věřící asi jako Hitler, byl radikální levičák, proto se dal ke skupině Mesame Dasi, která nekompromisně požadovala nezávislost Gruzie. Stalin se pokoušel prosadit jako učitel a písař, ani jedno ho však nebavilo. Co ho bavilo, byl marxismus, který radikálně prosazoval. Za své myšlenky byl v roce 1902 na Sibiři vězněn carskou mocí. Během dalších 20 let byl vězněn ještě několikrát, inicioval násilné demonstrace, dokonce i vykrádal banky. Stalin byl na útěku nebo ve vězení. Jeho dobrodružný život mu vyhovoval.

Stalin sice nebyl silnou politickou osobností, avšak nekompromisně dokázal řešit stranické záležitosti (problémy řešil výhradně fyzicky). Proto byl v roce 1922 jmenován do funkce generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu. Jeho předchůdce byl Vladimir Iljič Lenin – zakladatel zločinného Sovětského svazu a otec komunistické genocidy, který v té době měl již chatrné zdraví. Po vzoru svého předchůdce Stalin v genocidě pokračoval a stal se krutým a nekompromisní diktátorem, pro kterého lidský život neměl žádnou váhu. Podle propagandy se naprosto oddal svému lidu.

Josif Vissarionovič Stalin
Josif Vissarionovič Stalin

V projevech měl problém

Stalin byl v projevech velmi neohrabaný a nedokázal mluvit před davem lidí. Nikdy nedokázal zvednout své poslouchače ze židlí, jak Hitler na nacistických shromážděních. Stalin byl na shromážděních opak Hitlera – stydlivý a tichý. Hitler měl energické projevy plné emocí a křiku. Hitler měl mimořádný řečnický talent. Neprve „nasál“ atmosféru v publiku a pak podle toho jednal. V proslovech se dokázal spojit s lidem a dotýkat se jeho základních emocí. Stalin moc dobře věděl, že v proslovech nemůže soutěžit s Hitlerem, proto si vytvořil vlastní styl – byl vtipný, používat dávku vulgarity, byl sarkastický.

Byl neuvěřitelně paranoidní

Stalin byl celý život velmi nedůvěřivý, pořád si myslel, že mu někdo chce vzít jeho moc. Čím byl starší, tím byl více paranoidní. Obával se vlastních kolegů i služebnictva. Byl přesvědčen, že je oblopen jen nepřáteli. Velmi se obával lékařů. Když byl nemocen a lékař mu přinesl léky, tak tyto léky vždy vyhodil a nechal si koupit jiné. Podobně byl na tom i Hitler na konci války. Stalin byl sice nejmocnější muž na světa, nicméně nikdy neměl opravdového přítele, se kterým by si vypil šálek čaje a popovídal si s ním. Takový je ale úděl všech diktátorů.

Spisovatel Vladimir Nabokov o Stalinovi řekl: „Omezenec, nevychovanec a polovzdělanec, který vám na první pohled připadne jako průměrný fanatik, ale ve skutečnosti je jen ubohým tyranem, násilnickým a krvelačným člověkem, který má primitivní rozum a trpí bezmála chorobnou sebeláskou.“

Stalin demagog, manipulátor a lhář

Stalin byl ztatný demagog, manipulátor a lhář, jako koneckonců každý fanatický komunista. Na všech portrétech byl ztvárněn jako majestátný člověk s širokými rameny a pěknou tváří. Ve skutečnosti měl ale tvář poďobanou od neštovic a byl malého vzrůstu (měřil 162 cm), též měl velmi úzká ramena (nosil vycpávky). Chtěl být vnímám jako nejvyšší vůdce, a proto byl ochoten udělat úplně všechno.

Stalin moc dobře věděl, že ruský lid je silně věřící. Ruská víra byla založena na moci obrazů a ikon. V každém ruském domě visel obrázek s nějakým takovým motivem. Když se Stalin dostal k moci, tak zničil sílu církve a všechny křesťanské obrazy a ikony nahradil novým obrazem spasení – Stalinem.

Když byl u moci, tak tvrdil (v soukromí i na veřejnosti), že byl Leninova pravá ruka. To ale nebyla vůbec pravda. Stalin se si sice okolo Lenina pohyboval, ale  jeho pravá ruka nikdy nebyl. Druhým Leninovým mužem byl Lev Davidovič Trockij, ne Stalin. Po říjnové revoluci sice Lenin Stalina povýšil do pravomoci pro řešení problémových situací, avšak vnímal ho jako užitečného člověka, který se hodí jen na špinavou práci. Lenin na Stalinovi oceňoval především jeho brutalitu a bezohlednost. V propagandistických filmech se uvádělo, že Stalin zorganizoval říjnové povstání společně s Leninem, a oni jsou dva největší hrdinové revoluce. To byla ale velká lež. Říjnového povstání se dokonce Stalin ani nezúčastnil. Existuje mnoho filmů, ve kterých je Stalin vedle Lenina na pódiu. To je též velká nepravda a manipulace.

Po 2. světové válce se Stalin považoval za válečného génia. Dokonce nechal natočit film, ve kterém letí do Berlína, aby zde oslavil jeho osvobození Rudou armádou. Tato událost se ale nikdy nestala. Po odvysílání filmu Stalin jen smutně dodal: Škoda, že jsem do Berlína opravdu nejel. Ve skutečnosti vítězství v Berlíně oslavoval maršál Žukov.

Stalin kontroloval v diktátorském Sovětském svazu úplně všechno. Žádné dílo nesmělo opustit ateliér bez Stalinova souhlasu. Kameramanům nařizoval, jak mají prezentovat svého vůdce. Žádný film nesměl být tvořen bez jeho souhlasu. Mnohdy navrhoval i jména filmů, částečně je přepisoval, až poté mohl být film odvysílán.

Stalin chtěl být vnímán jako přátelský tatínek, proto se na veřejnosti často ukazoval s malými dětmi. Podobně tak činil i nacistický diktátor Adolf Hitler. Hitler Stalina obdivoval (především jeho zločinnost) a dával ho za příklad svým generálům. Obyvatelstvem byl Stalin vnímán jako otec národa. Při oslavách se často skadovalo Nejdražší otče.

Politické monstrprocesy

Politické monstrprocesy měl Stalin v oblibě. V roce 1936 nastala celá mašinérie monstrprocesů. Po mučení se nedejen Stalinův přítel či spolupracovník přiznal ke smyšleným zločinům. Dokonce banální nesouhlas se Stalinem byl velký zločin, který měl jediný možný trest – trest smrti. Stalin pečlivě režíroval každý detail monstrprocesu, dokonce měl tajné místo, odkud procesy sledoval, což ho evidentně uspokojovalo, což vidím jako sadistické potěšení. Politický monstrproces byl i prvek propagandy, veřejnost byla přesvědčována, že nepřátelé jsou úplně všude, dokonce na nejvyšších stranických postech.

Stalin a Hitler

Stalin a Hitler, co tyto dva diktátory spojovalo? Především to byl souboj o světovládu. Stalin byl posedlý třídním bojem, Hitler zase rasovou ideologií. Každý z nich sledoval kariéru svého protějšku, každý obdivoval krutost toho druhého. Soustavné porovnávání povzbuzovalo jejich ambice. Je zajímavé, že se Hitler se Stalinem nikdy osobně nesetkal. Narozdíl od Stalina byl Hitler abstinent, nesnášel nezávazné chování, byl vegetarián a nekuřák, který velmi odsuzoval kouření. Hitler se oddával nicnedělání a vstával pozdě, Stalin byla zase nadmíru pilný, dokonce se mu přezdívalo Soudruh kartotéka.

Je zajímavý pohled mladého Hitlera a Stalina, viz. foto. Řekl bych, že se jejich výrazy dost podobají. Ty neuvěřitelně výrazy (až drzé) hovoří za vše. Klasickým rysem manipulátora je, že stojí nepřirozeně vzpřímeně a má bradu nahoru, což zde sedí.

Hitler a Stalin v mládí
Hitler a Stalin v mládí

Co do počtu smrtonosných čistek a usmrcených lidí (20 946 000), byl Hitler pouze ubohý školáček. Jen ve 30. letech měl Stalinův teror extrémní rozměry. Bezpečnostní složky zatkly miliony občanů, stovky tisíc z nich bylo okamžitě zastřeleno, 12 milionů lidí bylo transportováno do pracovních lágrů, kde jich mnoho zemřelo. To vše byl ale pouhý začátek! Je zajímavé, že pro veřejnost je větší zosobnění zla Hitler, ne Stalin. Míru zločinů těchto diktátorů ale nemůže soudit člověk, ale Bůh.

Co řekl Stalin

Je člověk, je problém, není člověk, není problém.

Když zemře jeden člověk, je to tragédie, když zemře milion lidí, je to statistika.

Nejkrutější diktátor v dějinách lidstva

Stalin byl jeden z nejkrutější diktátorů a masových vrahů v dějinách lidstva. Za jeho krutovládou stojí 42 672 000 zmařených životů. Co do počtu usmrcených lidí, jsou horší už jen Mao Ce-Tung (Čína) a Kim Ir-sen (KLDR). Stalinovu moc sice pociťovala každá rodina v Sovětském svazu, nicméně, to, že se jedná o masového vraha, vědělo pouze několik lidí.

Jeden komentář u “Josif Vissarionovič Stalin – krutý a bezcitný diktátor (ztělesněný ďábel)

  1. Plně souhlasí s Vašim článkem.Hitler i Stalin byli největší bestie.K nim bych přiřadil- Pol Pot, Velký Mao,V dnešní době je největším nebezpečím Islámský stát

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *