Co je Bible? Písmo svaté, Boží slovo, Kniha knih

Bible, neboli Písmo svaté, Boží slovo, Kniha knih. Bible je prastará a pozoruhodná kniha plná moudrostí, je to souhrn mnoha příběhů, které se udály před mnoha lety – v dobách dávno minulých, před staletími. Tyto příběhy mají být pro lidi ponaučením pro jejich současný život. Také by se dalo říct, že Bible je jakýmsi návodem pro život. Bible je rozdělena na dvě části – Starý zákon (ten je rozsáhlejší) a Nový zákon. Bible je nejčtenější a nejprodávanější kniha na světě, která je přeložena do mnoha jazykových mutací včetně češtiny. Bible je darem od Boha!

Mnoho lidí Bibli nechápe, já také ne (spíše nechápu některé její části), není to ani v lidské moci, ale Bůh to chtěl přesně takto, je to jeho záměr. V Bibli naleznete mnoho podobenství, proroctví a náznaků, těžko srozumitelných pasáží, zkrátka nic přesného, žádné přesné výklady, jen Bůh ví proč …

Bible bývá často člověkem překrucována, slova či věty jsou vytrženy z kontextu. Zpravidla ke svému prospěchu. Toto dělají zejména některé rádoby církve, křesťanská společenství, sekty.

Pár zajímavých pasáží z Bible:

„Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“
„Nesmýšlejte výš, než je k tomu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě…“
„Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás“
„Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden, kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden“
„Bratři moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi“
„…kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky“
„Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“
„Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“

Bible? Písmo svaté, Boží slovo, Kniha knih

7 komentářů u “Co je Bible? Písmo svaté, Boží slovo, Kniha knih

  1. Právě kvůli tomuhle nejsem přívržencem křesťanství. Potrestání hříšníků na jejich rodině (viz. rakovina) mi rozhodně moc spravedlivý nepřijdou, tak jak se Bůh nechá nazývat spravedlivým. A eutanázie rozhodně není neodpostitelný hřích, konenckonců ani sebevražda. A kdo tvrdí opak, ať si zakusí bezmocnost a neutuchající bolest. Zajímalo by mě co tě vědlo napsat tento článek (alespoň některé pasáže)

  2. odeta: Buh je spravedlivy, eutanazie je velky hrich a z meho pohledu neco neprijatelneho, sebevrazda take. Co me vedlo napsat tento clanek? Touha napsat pravdu. Ne tu mou pravdu, ale tu pravdu jaka opravdu je.

  3. Já souhlasím s uvedeným, ale když pod sebe napíši „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme
    „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden, kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden„Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“
    a doplním to o meč, který Ježíš přinesl do rodin atd., není po mě náhodou požadovaný přístup, který lze označit jako fanaticky? Osobně o sobě jako o fanatikovi, alespoň v tomhle směru přemýšlím. Má někdo o sobě podobné mínění? Nebo opravdu všichni věřící po právu o sobě říkají, já věřím, ale fanatik nejsem.

  4. online bible
    Zemřel za vás Boží syn, který vás vytvořil, je to tak těžké Ho milovat? Zemřel by jste za svoje auto?….meč do rodin je obrazné- mýní se tím že někdo víru přijme a někdo ne a jsou z toho samozřejmě rozbroje.
    Slyšel jsem příběh o dvou bratrech, odsouzených za své zločiny na smrt. Jejich starý otec prosil krále o milost, že má jen ty dva syny. Král mu řekl: Jednomu dám milost – vyber si. Co měl otec dělat? Smutně

    odešel. V den veřejné popravy kráčeli oba odsouzenci k popravišti. Právě když šli pod tribunou, král jim hodil do cesty růži. První bratr na ni hrdě šlápnul a šel dál. Ten druhý ji však zvednul a přivoněl k ní. A tu král zvolal: Tomu dám milost! Protože on poznal, že v něm ještě je cit pro krásu a něhu, že v něm ještě zbylo cosi dobrého.

    Každý člověk se v životě někdy setká s Kristem. On je též v Bibli nazván růží, „růží sáronskou“. Co s touto nabídkou milosti uděláš Ty?

  5. Koukám že se musím naučit vyjadřovat lépe. Moje otázka byla ve smyslu toho zda je správné, když věřící člověk o sobě prohlásí, že sice věří, ale žádný fanatik není. Podle toho, co jsem v bibli vyčetl, se totiž požaduje od věřících takový přístup k víře, který se jako fanatický definovat dá. Meč v rodinách obrazně nevidím, jelikož víra a nevíra dokáže opravdu na smrt rodiny rozkmotřit.

  6. Ahoj Igore.Fanatismus je považován ve světě jako negativní přístup. Záleží ale na tom, co vyznáváš. Kdybys měl odpovědět na otázku např. kdo jsou tví rodiče(a nebyl adoptivní), s jistotou odpovíš. Když ti to bude někdo vyvracet, budeš vlastně fanaticky stát za svým, neboť jsi si jistý. Stejné je to i u křesťana, který žije Boží slovo. Když máš osobní zkušenosti s Bohem, stojíš si za svým a tím jsi fanatikem pro nevěřícího. Takže má odpověď je, že věřící člověk, který to myslí s Bohem vážně, je fanatik. Věřím, že jich pár je.

  7. Ahoj Zuzko! Přesně to jsem chtěl slyšet, vlastně číst 🙂 Bohužel často se dozvídám i od „profesionálních křesťanů“, že fanatismus je špatný. Takže děkuji. Předpokládám totiž, že teď už se nemusím cítit být, se svým názorem na fanatismus, tak osamocen. Jasně , že jsem si vědom zprofanovanosti diskutovaného výrazu, ale právě proto, že tento stav pokládám za chybný, chtěl jsem zde upozornit na nesprávné odsuzování fanatického přístupu k víře. Skutečný fanatik víry v Boha Lásky a Milosti se právě, z důvodu svého fanatického přesvědčení, by se neměl dopustit ničeho zlého a pokud se zlého přece jen dopustí, není to vinou fanatismu, ale naopak selháním víry, tedy v důsledku selhání potřebného fanatismu. Nemáme přece být vlažní, že? 😆

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *