Bezpečnostní informační služba (BIS)

Bezpečnostní informační služba, zkratka BIS, je tajná služba – civilní kontrarozvědka, která má působnost pouze na území České republiky (ne v zahraničí). BIS je vlastně nástupce kontroverzní Státní bezpečnosti, nicméně jedná se o novou kontrarozvědku, ne předělávku Státní bezpečnosti. Za činnost BIS plně odpovídá Vláda ČR, která jmenuje i ředitele. Prvním ředitelem BIS byl Stanislav Devátý (červenec 1994 – únor 1997). Sídlo BIS: Nárožní 1111/2 v Praze 5 – Stodůlky. BIS aktivně spolupracuje s téměř 80 službami z téměř 60 zemí, a samozřejmě také s Policií ČR. Řídí se těmito zákony:

  • zákon č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky,
  • zákon č. 154/1994 Sb. o Bezpečnostní informační službě,
  • zákon č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů,
  • zákon č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

Úkolem BIS je sběr informací, které se týkají bezpečnosti státu,  významných ekonomických zájmů, ochrany demokratického ústavního zřízení… Aktivně se zajímá o terorismus, extremismus, organizovaný zločin, nelegální migraci, činnost cizích zpravodajských služeb na území ČR, nelegální obchodování s osobními údaji… Příslušník BIS se prokazuje služebním průkazem, může držtet a nosit zbraň. Tuto zbraň však může pouze použít v nutné sebeobraně. Příslušníci nemají právo zatýkat, zadržet a vyslýchat fyzické osoby. BIS má také své agenty, kteří pracují vždy za přísných bezpečnostních podmínek, např. sledují osoby. Agentem se může stát každý občan, kterému je minimálně 18 let. BIS má k dispozici zpravodajskou technikou, krycí doklady a prostředky…

BIS například poukazuje na zkorumpovanost české justice

Výroční zpráva BIS (2010)
„I v roce 2010 byly zaznamenány případy nestandardního jednání některých soudců a státních zástupců, jež představovaly ohrožení řádného výkonu justice. Nestandardní aktivity představitelů justice vykazovaly v mnoha případech znaky kriminálního jednání, které vzhledem k zákonnému vymezení postavení soudců a státních zástupců nelze odpovídajícím způsobem postihnout. Jednalo se mimo jiné o úniky informací z databází soudů či státních zastupitelství, korupční jednání nebo manipulace řízením před soudem.
Specifický problém představuje bezpečnostní nespolehlivost některých soudců a státních zástupců. BIS zaznamenala kontakty představitelů justice na osoby z kriminálního prostředí či existenci klientelistických vazeb, které mohou závažným způsobem ovlivnit průběh soudního řízení.“

Je ale sama BIS tak nevinná a dokonalá? Vždyť v roce 2007 mělo dojít k úniku informací – jména agentů včetně jejich práce… V roce 2003 došlo ke zveřejnění odposlechů premiéra Stanislava Grosse, ministra obrany Jaroslava Tvrdíka a ministra zemědělství Jaroslava Palase. Za vše prý mohla BIS…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *